Noc na pláži - Jiří Drašnar

Po strhujících románech Desperádos informačního věku a O revolucích, tajných společnostech a genetickém kódu je Drašnarova nová kniha dobrodružným a mimořádně inspirativním vhledem do procesu umělecké tvorby. Drašnar se snaží uchopit a jazykově zhmotnit vzájemné působení a komunikaci mezi vědomím a textem. Noc na pláži je pokusem nahlédnout do mechanismu fungování vědomí, tak jak se promítá do jazykových situací. Autor využívá nejrůznějších technik, jazykových hříček a experimentů, deformuje texty pomocí počítače, vytváří různé stylistické varianty jediné výchozí situace a využívá rovněž meditativních technik.     úryvek: DENÍKOVÝ ZÁZNAM Milý deníčku, dnes jsem si povšiml, že všecko stálo. Nejdřív můj den… Stál za hovno. Tak jsem jel k moři a hodinu jsem stál na křižovatce, kde byla bouračka. Vylez jsem na pláž, kde stály opuštěné bagry. Na obloze stál měsíc. V příboji stála nahá žena. Do rána mi potom stálo péro.   FILMOVÁ MONTÁŽ Detail ženského oka. Padající sníh. Pláž a moře z ptačí perspektivy. Stín mraku ubíhající do písku. Hroutící se zeď obrovské vlny. Detail ženských úst. Plovoucí keř podmořské vegetace. Nahé břicho. Hustá, smetanová mlha a zvuk rytmického klapání neznámého stroje.     „Podle spisovatelovy charakteristiky tyto texty „formálně a tematicky propojují různé aspekty praxe umění a meditace“, rozhodující však je, že výsledkem tohoto propojení či dokonce určujícího setkání se stává hodnotný umělecký text, jistěže meditující, jistěže však i poetický. Zde se převažující manýristické literární hříčky či hříšky stávají nejenom vážnou hrou, leč také vážnou tvorbou, tlumočící sugestivní umělcovu imaginaci plus jeho schopnost meditativního, zcela záměrně jen fragmentárního, interruptovaného literárního vcítění se do nejvlastnější tkáně slovesné výpovědi. De facto zde čteme autorovy básně v próze, a také proto se snažme při četbě uvěřit, že se na jejich eruptivním nebo vykalkulovaném vzniku, řečeno vlastními slovy Jiřího Drašnara, podepsalo i „něžné světlo mého mozku“. Vladimír Novotný   „Čtenář i kritik jsou vtaženi do „kuchyně“ autora, do jeho intimních dechových cvičení. Jakýkoliv pokus o interpretaci Drašnarových etud proto zjevně pokulhává. Vždyť jak lze interpretovat interpretaci psaní? Kritik může nanejvýš interpretovat autorovu hravou zastřenou sebeinterpretaci, a přesto se pravděpodobně po dvou větách začne zaplétat do vlastní významotvorné sítě. Čtenář však – a to je nakonec nejpodstatnější – může být četbou Drašnarových hříček uchvácen, vyprázdněn nebo dotčen. Autor totiž se čtenářem příliš nekomunikuje, snad ani nepočítá. Soustředěným zahleděním do prostoru pitvání jazyka v souvislosti se stavem mysli je protivně arogantní a příjemně nepodbízivý. Texty z Drašnarovy knihy Noc na pláži lze zkoumat obdobně jako živočichy. Jako živočichy, kteří občas zasmrdí, protože si to přejeme.“ Dora Kaprálová   Recenze: Novotný, Vladimír, Vade mecum postmoderních hříček i hříšků Haman, Aleš, Kde začíná a kde končí literatura, Lidové noviny 29. 3. 2001 Kaprálová, Dora, Jak interpretovat recepty Drašnarovy kuchyně, ???